Kuba a společenský život
Stručně o společenském životě. Na Kube existuje velké množství různých organizací.
Jedná se hlavně o organizace pro mládež k podpoře vzdělanosti. Například Pionýrská organizace na školách nižšího typu. Dále Svaz studentů vysokých škol i Svaz studentů středních škol. V Havaně existují desítky pionýrských spolků. Mezi ty velmi populární a oblíbené patří skautský oddíl Che Guevary. Existuje také federace kubánských žen, Výbory na obranu revoluce i Lidové milice, které fungují jako pomocné jednotky ozbrojených sil. Na Kubě vás nemůže překvapit, když se ve dvě hodiny ráno ozvou sirény. Lidé vyběhnout s puškami ven na ulici, postaví cvičné barikády a budou ve střehu čekat, dokud se z rozhlasů neozve hlas jejich vůdce. Raúl jim poděkuje, za cvičení zvládnuté ve skvělém čase a pošle je zpět do jejich domovů. Kuba je ,jak vidět, připravena bránit se v jakémkoli případě napadení.
V médiích…
Na Kubě vychází několik desítek novin a magazínů. Všechny samozřejmě prochází cenzurou než se dostanou na stánky. Mezi noviny s největším vlivem patří Granma. Název těchto novin je odvozen podle jména jachty, ze které se vylodili povstalci v čele s Guevarou a Castrem roku 1956. Dále oblíbený magazín pro mladé Povstalecká mládež. Státní televize vysílá na dvou kanálech téměř 20 hodin denně. Kuba má nečekaně velkou filmotéku. Vysílá archivované filmy z celého světa a výchovné grotesky pro děti. Nechybí ani kubánské seriály a venezuelské telenovely.
Nyní se už v zemi běžně používá internet. Internetové přístupy jsou však přidělovány na základě přísných kritérií. Internetové kavárny jsou zatím raritou. V Havaně byly donedávna jenom tři.
Podobné je to i s telefonováním. Například ještě nedávno měli mobilní telefony dovolené jen turisté z Itálie a Španělska. Nedávným zákonem, kterým bylo povoleno Kubáncům mobilní telefon vlastnit, se zmírnil i tento zákon. Mohou si dokonce koupit i notebook a další elektrické spotřebiče, které byly dříve zakázány kvůli šetření energie.
Kriminalita
Kubánci však rychle pocítili, že Raúlova ruka rozhodně není tak pevná jako Fidelova a stále víc lidí si dovolí přejít až za hranu zákona. Už vás nemůže překvapit, když houkající sanitka místo zraněných do nemocnice, rozváží po restauracích langusty, aby se nezkazily. Každý Kubánec má nějaký svůj melouch, aby přilepšil rodinnému rozpočtu. Stále častěji to u žen bývá prostituce. Vydělávají si tak nejen studentky, ale i matky od rodin. Průměrný plat na Kubě je 12 euro. Jen pro představu je to cena jednoho turistického obědu v Havaně.
Anti-Castro
Existují i anti-castrovské organizace. Mezi ně patří Damas de Blanco, neboli Dámy v bílém. Sdružení žen, které usilují o propuštění svých manželů, kteří byli neprávem uvězněni jako žoldáci imperialismu. Tomuto sdružení se podařilo hodně. Dozvěděla se o nic Evropa i Kanada. Právě pod tlakem těchto zemí bylo na 20 těchto lidí propuštěno. Několik z nich dokonce dostalo možnost vycestovat. Vládě sice Dámy v bílém leží v žaludku, ale tohle je diktatura 21. století. Už to není počátek revoluce, kdy mohli kohokoli postřílet ve jménu revoluce a vlasti.
Existují i kontroverznější způsoby, jak nesouhlasit s režimem. Například Porno para Ricardo (Porno pro Richarda) je punková kapela, která si ve svých textech rozhodně nebere servítky. Jejich proticastrovské písně jsou velmi oblíbené ve všech ilegálních rádiích a jsou ještě o dost vulgárnější než na jaké jsme zvyklí my.
Kuba a tajná policie
Mezi denní chleba Kubánců patří i tajná policie nebo spíš donašeči, práskači a podobně. Člověk by skoro nevěřil, jak dobře takové zaměstnání nese. Ve vězení sedí poměrně velké množství politických vězňů. Vláda však jejich existenci popírá. Kvůli problémům a USA a Evropou, vymysleli Kubánci nový způsob zadržování. Když někdo z tajných větří např. nějakou demonstraci, jsou všichni podezřelí pozatýkáni na 24 hodin. Pokud je někdo zadržován pouze jeden den, nemusí se o tom vést dokumentace. Ráno ho klidně mohou pustit a za hodinu zase zatknout na dalších 24 hodin a žádný ochránce lidských práv se o tom nemusí dovědět.
Města a doprava
S dopravou na Kubě to není jednoduché. Každý taxikář se vás bude snažit ošidit, jak jen to půjde. Něco jako taxametr tu prostě neexi
stuje. O ceně se musíte domluvit předem, jinak vám nepomůže ani dovolávání se zákona. Při pohledu na Kubánské dopravní prostředky si nejste jistí, v jaké době jste se ocitli. Nikde na světě nenajdete tolik starých amerických aut v provozu jako zde. Nevěříte taxikářům? Jeďte tedy autobusem. I Che Guevara preferoval hromadnou dopravu („Když jezdí jiní, já můžu taky“). Nelekněte se ale. Kubánské autobusy nejsou nic jiného než kamiony uzpůsobené pro cestování. Těmto autobusovým kamionům se říká camelos a nenajdete je jinde na světě. Made in Cuba.
Volají Kubánci po změně? Ano, ale v posledních prováděných průzkumech by volby stále vyhrál Castro, ačkoli je pravda, že od revolučních let už trochu ztrácí.
Zdroje:
Deník.cz citace a foto z 4.3. 2009
MF Dnes číslo 6 12.2 2009
Kuba neznámá a objevovaná - Zdeněk Hrabica a Ladislav Stránský - Akcent
Cuba Libre - Petr Horký a Miroslav Náplava - Nakladatelství JOTA 2006